Dysplazie kyčelních kloubů

Dysplazie kyčelních kloubů je poměrně rozšířené psí onemocnění spočívající v nesprávném vývoji kyčelních kloubů. Všeobecně přijímaným přesvědčením je dědičný původ dysplazie s připuštěním vlivu dalších faktorů, zejména stravy a pohybu. U chodských psů je dysplazie poměrně rozšířená. Rozhodně lze o tomto plemeni mluvit jako o plemeni k dysplazii disponovaném (byť určitě nikoliv mimořádně), což je ještě umocněno skutečností, že chodský pes je jinak velice zdravé a životaschopné (protože nepřešlechtěné) plemeno, čímž se stává pochopitelným důraz kladený na dysplazii, jako jediný rozšířenější zdravotní problém chodského psa.

Obecně se domnívám, že v případě chodského psa je to snaha přehnaná, byť samozřejmě chápu, že se klub snaží existenci této dědičné zátěže vymýtit. Důvodem mého přesvědčení je bezproblémové fungování chodských psů postižených dysplazií, a to i vyšších stupňů. Poměrně nízká váha chodského psa je zřejmě hlavním důvodem, neboť ve srovnání s velkými plemeny je zátěž kladená na kostru výrazně nižší, a i vadné klouby ji obvykle bezproblémově snáší. A tak můžeme potkat i choďáky, kteří navzdory vysokému stupni DKK úspěšně závodí v agility, byť se jedná o psí sport s mimořádnou zátěží psí kostry. Na druhou stranu je pravdou, že vyhlídky na bezproblémový život v psím důchodu jsou jistě snížené.

Klouby v těle mají v zásadě dvojí funkci. Nosnou a pohybovou. Zatímco funkce nosná je typická pro klouby předních nohou, pak pohybová pro klouby nohou zadních (byť obě funkce plní pochopitelně oba páry nohou, rozdíl je pouze v míře). Poškození nosné funkce je vzácné a projevuje se už od mládí štěněte bolestivostí pohybového aparátu a celoživotními problémy. Obvykle souvisí s dysplazii loketních kloubů (DLK), což je právě funkční porucha kloubů na předních nohou. Dysplazií loketních kloubů choďáci netrpí, klub její měření logicky nevyžaduje, a většina jedinců jí ani nemá změřenou (jsou s tím vyšší náklady a navíc je nutné psa rentgenovat dvakrát). Proto je třeba tato onemocnění rozlišovat. Někdy se objeví pes, jehož majitelé mají vedle horších výsledků dysplazie kyčelních kloubů nulové výsledky kloubů loketních, a mají tendenci spatřovat v dysplazii kyčelních kloubů jakousi výjimku, neboť loketní mají v pořádku. Proto zdůrazňuji, že loketní klouby má v pořádku skoro každý pes, a podstatné jsou ony kyčelní. Dále už píši jenom o nich.

Dysplazické kyčelní klouby bývají zejména mělce usazené v kyčelní jamce, usazené v nevhodném úhlu, případně bývá jejich povrch zvrásněný (jednoduše v jamce drhne). Podle míry ve které se tyto problémy u psa objeví se rozlišuje pět úrovní dysplazie (česká stupnice 0-4, mezinárodní A-E). Zdravý pes, který má klouby hluboko v kyčelní jamce, usazené v ideálním úhlu (105 stupňů a více) a styčný povrch čistý a přiléhající, dosahuje hodnocení 0 (A). Stupeň 1 (B) odpovídá psovi s klouby rostlými ve správném úhlu, nicméně s jistými odchylkami od ideálu, např. méně hluboko usazenou kloubní hlavicí. Tento supeň bývá považován za hraniční. Stupně 2 (C), 3 (D) či 4 (E) již odpovídají kloubům dysplazií postiženým, a to postupně od lehké přes střední po těžkou. Jim odpovídají výraznější degenerativní změny, zejména klesající úhel usazení kloubu (v nejhorším stupni až pod 90 stupňů), který už ovlivňuje mechaniku pohybu zvířete. Chodský pes může být zařazen do chovu, pokud výsledky DKK jsou na levém i pravém kloubu nejvýše na stupni 2.

Jak se dysplazii vyhnout?

Základem je samozřejmě štěně po rodičích, jehož předci dosahují co nejlepších výsledků DKK. Chodští psi jsou na výskyt dysplazie kontrolování již několik generací a její výskyt je poměrně dobře zmonitorován. Výsledky eviduje klub ve své databázi chodských psů. Zdůrazňuji ovšem, že dysplazie kyčelního kloubu i ve svém stupni dvě nepůsobí psovi žádné velké potíže a neměla by se stát hlavním kritériem pro výběr štěněte (k čemuž trochu svádí, že jde o jeden z mála měřitelných parametrů předků). Pokud nechcete mít doma zdravého, ale nepodnikavého trumberu (ne že by to u chodského psa hrozilo), je daleko podstatnější chování a temperament rodičů štěněte. Je několik psů, kteří dokonce kvůli dysplazii z chovu vypadli, ale štěně bych si od nich vzal raději, než od některých nulových psů. Bohužel v důsledku přísně nastavených restrikcí nikdy štěňata mít nebudou.

Vzhledem k tomu, že dysplazii má ovlivňovat i strava a pohyb v mládí psa, je třeba se zaměřit i na tyto faktory. Domnívám se, že špatný úhel kloubu nesrovnají, v tomto směru je genetika určující, ale na ostatní parametry mohou mít vliv. Osobně vidím pro tyto faktory prostor zejména na hranici mezi zdravým zvířetem a zvířetem s jedničkovým výsledkem. Být majitelem takového psa, hluboce bych pátral ve svědomí, zda jsem v rámci péče něco nezanedbal.

Výživa je pro růst stěžejní. Při extrémně špatné výživě může samozřejmě kostra velice trpět, v běžných situacích spíše očekávám lehké zhoršení výsledků (např. právě snadné spadnutí ze stupně nula na jedna). O výživě podrobněji píšu ve starším článku. Pouze stručně shrnu, že je třeba vedle kvalitního granulovaného krmiva občas psovi přilepšit syrovým masem, kostí, ovocem a zeleninou. Speciální přípravky pro kloubní výživu nepovažuji za podstatné, nicméně pro klid duše jsme je u naší fenky přidávali. Velice nevhodná je strava s přemírou bílkovin a energie, která vede k rychlému nárůstu hmotnosti a přetížení kostry. I to je důvod, proč nepovažuji za rozumné krmit psy vysokoproteinovými dietami, byť jde v dnešní době v západní Evropě o moderní trend.

Někteří autoři poukazují na možnost vzniku dysplazie v důsledku přemíry nešetrného pohybu štěňat (dlouhé běhy a skoky na tvrdém povrchu, sbíhání schodů apod.), což je jistě logické. Bohužel někteří majitelé tyto názory převzali v extrémní formě a mladým psům prakticky nedovolí se hýbat, což má obvykle za následek povahové zakrnění psa v důsledku nedostatku podnětů a zkušeností v tomto klíčovém období vývoje. Paradoxně často ani nekompenzované kýženým nulovým výsledkem vyšetření. Důvodem může být skutečnost, že v důsledku nedostatku pohybu psa se opožďuje rozvoj svalstva, které není schopno udržet klouby ve správné poloze a umožní nekontrolovaný rozvoj kloubních problémů. Omezení psa v pohybu je tedy kontraproduktivní i z hlediska zdraví. Vystříhat je vhodné se pouze extrémních aktivit, které pes jistě v mládí může oželet. Na druhou stranu pes snese opravdu hodně. Naše Giri většinu nejcitlivějšího růstového období strávila na vydlaždičkovaném povrchu, občas ležíce dokonce ve vodě (plastové rošty jsme pořídili až dodatečně). Byť jsme logicky měli z výsledků DKK obavy, naštěstí se nepotvrdily.